I.

Nejdřív to zažij , až potom přijde pochopení.

Chápání se podobá čtení jídelního lístku, až zkušenost tě nasytí.

Púndža

Púndža, žák Maharišiho, mému srdci nejbližší. Jeho výroky jsou tak jednoduché, tak přesné.

Neinformujme se, nesněme o klidu dalekých kláštěrů, o bozích v Tibetu, nevěnujme pozornost proroctvím, popisu mystických sil, rozboru minulých životů. Podívejme se jen kolem sebe, protože pokud Pravda, Bůh existuje, je právě tady, a právě teď.  Mnoho nám nepomůže studium, cestování, nenajdeme pochopení, ale zkusme to opravdu prožít.  Zkusme prožívat nepatrný zlomek celé Pravdy, ale opravdu prožívat, opravdu žít. 

Kouksundo s jeho praktickým zaměřením nám může velmi pomoci...

II.

Není to obtížné, jen se dívej,

nesnaž se a nemysli

Púndža

Púndža, žák Maharišiho, mému srdci nejbližší. 

Tohle odpovídá nejlépe tomu, co nám vzkazoval Nicolas.

Púndža a atma vičára pozorují neustále onoho Pozorovatele, který v nás vše sleduje, až konečně naleznou JÁ, PRAVDU.

Je dokonce zajímavé se však bděle, s plnou pozorností, a přitom bez myšlenek, hodnocení či pocitů podívat na cokoliv. Třeba na kámen, oprýskanou zeď, kus neplodné půdy. Po nějaké době kámen promluví. 

III.

Přátel se s tím, co se neúčastní aktivity,

stůj jen o to, co neubývá.

Púndža

Púndža, žák Maharišiho, mému srdci nejbližší. 

Indická tradice, a přesto velmi podobné citátu Lao ´c .

Pokud se podíváme na cokoliv, co lidé řeší, nikdy to není to podstatné. Vezměme jakoukoliv větu z radia, z novin, nebo z hovorů na ulici. A potom se upřímně zamysleme, jestli je to opravdu důležité. A pokud najednou uvidíte tu nesmyslnost, nepodstatnost všeho, mělkost a hloupost, tak máte šanci vydat se na cestu. A svět má šanci být zachráněn. Komu přinese štěstí, že se bude podílet na vládě? Komu přinese štěstí, že jeho hlas bude slyšet? Že budou potraviny lépe balené, počítače víc kontrolované a telefonování levnější? Komu přinese užitek další ekologická daň, podpora alternativních zdrojů? Uniká nám to jediné podstatné. Ale pokud věříte v ekologii, boj za práva žen v politice, pokud věříte demokracii, pokud nevidíte tu nesmyslnost a bláznovství světa, netrapte se, dejte něco chudým, udělejte nějaký dobrý čin, žijte podle svého. Třeba je pravda na vaší straně. 

IV.

Jedině moudrý člověk 

pro něhož jsou blaho i strast totožné,

o býku mezi muži,

jen ten je hoden nesmrtelnosti

Bhagavadgíta

Blaho a strast totožné... Co je to za nesmysl? Copak můžeme v životě dělat více než maximalizovat blaho a minimalizovat strast? A blaho nám může přinést i práce pro druhé, pomoc druhým.... Pro většinu lidí tenhle výrok vede k představě jógina sedícího v bouři na vršku skály a ponořeného do sebe,  a nebo to vede k představě askeze, potlačení touhy, vzdání se radosti a lásky... 

Osobně cítím, že je to  jinak. Představte si, že máte doma originál malby třeba Moneta. Dali jste za něj nepředstavitelné peníze, dělá vám radost se na něj dívat, vlastnit ho. Jste ochotni ho chránit div ne vlastním tělem, i jen pohled na něj vás povznáší, cítíte dotyk božského. A pak přijde expert a prokáže, že váš Monet je padělek. Velmi pravděpodobně se vaše opojení z minuty na minutu rozplyne. Ten kousek plátna už neznamená nic. A přece vypadá stejně jako předtím.  Kde je tedy rozdíl ?  Ženy si mohou představit opravdový diamantový náhrdelník, který dotváří jejich krásu a jejich osobnost. A pak se zjistí, že jde o bižuterii, a už to nefunguje, je to prostě podvod, krásný, ale podvod. Nemá to už tu hlubokou hodnotu...

A s tím blahem a strastí je to právě tak. Moudrý najednou pochopí, najednou ucítí prázdnost světa, najednou pro něho blaho vnějšího světa ztratí význam, zrovna tak jako strast. Nemusíme se pak ničeho vzdát, svět je nadále krásný a zajímavý, ale nemá tu vnitřní hodnotu. Jedinou skutečnou hodnotu pak má zářící Pravda, Bůh, Poznání, Láska, ať už to nazýváme jakkoliv podle cesty, kterou jsme přišli. Kéž se k tomuto bodu všichni dostaneme...

V.

Bůh se neskrývá

Když nevidíš Boha,

je to jen proto, že se díváš jinam.

A proto musíš vidět jen Boha, nic jiného.

Pak je to Bůh, kdo se dívá z tvých očí. 

Púndža

Tohle chce si jen jen občas v tichosti přečíst. Znovu a znovu, není co dodat, jako u většinu výroků Púndži. Žádné podmínky, žádné ukrývání před světem, žádný chrám, žádné učení. Zůstaňme tam, kde jsme a dělejme to, co zrovna děláme. Jen se dívejme.